Příběh JoKitu se začal psát někdy v květnu 2017.

Po návratu z několikaměsíčního pracovního pobytu v Německu jsem začal bydlet v novém bytě a chyběla mi skříň. Nechtěl jsem nic standartního a těžkého – zdaleka nejsem usazený a pár stěhování mě ještě čeká. Zaujala mě skládací skříň od spolubydlící Petry, tak jsem si ji v Jysku koupil taky.
Skládací skříň z Jysku, inspirace

Skříň se skládá z kovových trubiček a plastových spojek. Nosnost není velká, ale na oblečení to stačí. Z jednoduché montáže jsem byl nadšený a hned jsem říkal: Proč by se takhle nedal skládat i jiný nábytek? Z bytelnějších dílů a lepších materiálů by to určitě šlo.

Začal jsem googlit a vyhledávat, jestli se něco podobného už nevyrábí. Tohle bývají okamžiky napětí, protože pokud jste aspoň trochu ctižádostiví, moc si přejete, abyste nic nenašli a tedy váš nápad byl úplně jedinečný. Já jsem s úlevou došel k tomu, že nevyrábí, i když podobné pokusy už tady byly. Třeba česká stavebnice Rollpa z kartonových trubic a plastových spojek. Hodí se na regály, ale postel nebo pevný stůl si z toho neuděláte.

Rollpa – regál

Měl jsem tedy nápad, ale čas k jeho rozvinutí měl přijít později. Nejdřív jsem musel dát výpověď v práci a když jsem se v září stal konečně nezaměstnaným, zabýval jsem se ještě jiným projektem (popíšu v jiném článku).

V listopadu 2017 jsem se začal věnovat JoKitu naplno. Začal jsem modelovat a sestavovat díly v 3D modeláři Sketchup. Od začátku mě fascinovalo to nekonečné množství variací, které jdou sestavit. Především sestavy pro děti se mi zdály skvělé. Jako kluk jsem si dost stavěl různé skrýše a bunkry z matrací a dek. K tomu se JoKit skvěle hodí! Kéž bych ho měl, jak jsem byl malý! Vlastně mi ta hravost doteď zůstala a proto mě modelování JoKitu i jiných věcí baví. Docela rád bych to nadšení z tvořivosti předal dál, tak doufám, že se to s JoKitem povede. Nepochybuju o tom, že mezi uživateli bude tisíckrát více nápadů, než se kterými jsem schopen přijít já sám. Tak se dost těším, s čím přijdou.

Postel s nebesy
Postel s čely. Stačí přiložit 2 hranoly se suchým zipem,
přehodit deku a bunkr je hotov. Dobré, ne?

No ale před necelým rokem bylo v celém projektu hodně neznámých. Třeba materiál. Jasně, dřevo se nabízí, ale já rád přehodnocuji zavedené postupy a použití. Zabývám se taky dopadem na životní prostředí, tak mě napadlo, jak by fungoval použitý karton. Slepil jsem z kartonu hranoly a namáhal je na ohyb, ale moc toho nevydržely. Z kartonu se vyrábí i kola, jenže k tomu je nutná technologie výroby, ke které nemám přístup. Zatím… Zvažoval jsem i hliníkové profily, ale kovový nábytek by působil trochu chladně. Takže dřevo nakonec vítězí.

JoKit z hliníkových profilů

Podobně jsem se zabýval materiálem spojek. Nejdřív padla volba na plast a 3D tisk – je hlavně rychlý (vymodelujete a můžete hned tisknout). Ovšem cena mě odradila – objemné tělesa se tisknou dlouho a spotřebují dost drahého materiálu (filamentu), navíc jsem ještě neměl svoji tiskárnu. A taky mechanické vlastnosti by nestačily.

Model spojky pro 3D tisk

Hliníková slitina se ukázala být ideální – dostatečně pevná a zároveň ne tak těžká jako ocel. Ovšem hlavní problém, který jsem řešil po většinu vývojového času, spočíval jinde. Jak provést spojení dřevěných částí a spojek, aby se díly neviklaly a zároveň šlo vše snadno smontovat a rozmontovat? Předchozí obrázek nastiňuje řešení, které se nabízí nejvíc: Zajistit dřevěný díl ve spojce šroubem vedeným napříč. Jenže takové spojení by se časem rozviklalo a nevypadalo by dobře (šrouby by šly vidět). Podobné řešení je na obrázku níže. Zajištění je taky zboku šrouby, navíc jsou pružná péra, která by se šrouby přitlačila k hranolu. Tohle řešení mi teď už přijde srandovní, je složité a neestetické, takže nemohlo mít šanci na úspěch.

Spojka s péry

Ve spolupráci s mým taťkou jsme pak přišli na to, že ideální bude spojení šroubem ležícím v podélné ose dřevěného dílu. Utahováním šroubu nebo matky se díl vtahuje dovnitř a zůstane přitažený. A hlavně šrouby a matice jsou schované vevnitř.

Řez spojením na výkrese, s kombinovaným šroubem

Tohoto spojení se od té doby držím a je taky předmětem užitného vzoru (“malého patentu”), který jsem nedávno přihlásil. Někdy v únoru bylo načase vyrobit první prototypy. Hliníkové spojky jsem si nechal svařit u jednoho výborného svářeče doma ve Veřovicích. Pak už v Praze jsem nakoupil hranoly z OBI, nařezal na balkoně a navrtal v pokoji. Zašrouboval jsem kombinovaný šroub. Takhle to vypadalo:

První hranol s folií vymezující vůli

Jak už jsem psal, důležitým požadavkem je, aby bylo spojení naprosto pevné. Musí tam tedy být vymezená vůle. To se mi povedlo plastovou folií. Nosníky na postel jsem pak vyrobil ve sdílené dílně Zpokojedopokoje.

První postel JoKit

Hned u první postele jsem využil modulárnosti JoKitu. Krátké nohy jsem vyměnil za delší a novou postel jsem postavil nad tu starou, která je všemi rozměry menší.

Stejná postel, jen delší nohy a odmontované čelo

Na této posteli jsem spal spokojeně několik měsíců, než ji nahradila ta z nejnověších dílů JoKit (znáte z videa). Opravdu se mi tenkrát povedlo, že byla postel stabilní, ovšem za cenu, že montáž i demontáž vyžadovala velkou fyzickou sílu. To bych po uživatelích a hlavně uživatelkách nemohl chtít. Tak vývoj pokračoval dále. Dlouhou dobu se zdálo, že nejlepší bude hranol na konci zkosit do komolého jehlanu a uložit do pružné vložky. Jenže vyrobit zkosení s přesností na stupně (možná desetiny stupně) není sranda.

Řešení se zkoseným hranolem

Mezitím jsem začal spolupracovat s kamarádkou Martou, která má zkušenosti z marketingu a v trendech moderního nábytku se dost vyzná. Hlavně mě ovšem dokáže ve správnou chvíli popostrčit správným směrem, takže se tato spolupráce časem ukazuje jako zásadní. Spolu jsme vytvořili dotazník i s obrázky JoKitu a ten jsem rozeslal svým známým. Z toho pro nás vzešly důležité informace:
1) Variabilita JoKitu se líbí
2) Velkou roli hraje design. To mě překvapilo, sám jsem byl zaměřený spíš jen na funkci, na vzhled JoKitu jsem moc nedbal. Někomu se ten trochu industriální vzhled líbil, někomu moc ne. Každopádně jsem se designu začal víc věnovat a přizval k tomu víc lidí.

Průřež hranolu v nezasunuté části jsem rozšířil, takže hranol navazuje na spojku (není tam schod). A s kamarádkou Aničkou jsme vymysleli kryt na spojku, který zakryje ostrý roh i přístupový otvor pro šrouby, takže na první pohled nejde poznat, kde je spojka otevřená.

Širší hranoly a kryt

Designer Zdeněk, se kterým spolupracuji i na jiných věcech, mi zase pomohl vybrat nejlepší tvar výztuhy pro nosník.

Taťka mi dále radil s vývojem po technické stránce. Kombinovaný šroub moc ve dřevě nedržel kvůli špatné orientaci vláken, tak jsme po více variantách skončili u šroubu s imbusovou hlavou a u válečkové matice (tu mi poradil bratr mého nejlepšího kamaráda, který pracuje v nábytkářství). Válečková matice se ve dřevě ani nehne, a tak umožňuje silné dotažení. V kombinaci s nezkoseným ale přesně obrobeným koncem hranolu jsme docílili jak tuhého spojení, tak snadné montáže/demontáže. Výsledek jde dobře vidět v návodu.

Poslední obrázky ukazují díly JoKit v poslední verzi. Tyto díly jsem si mohl sám vyrobit jen díky podpoře Standy, známého mých rodičů. Má stolařskou dílnu, ve které mě nechal 2 týdny vyrábět všechny dřevěné komponenty a taky mě po celou dobu mentoroval. Protože s dřevovýrobou jsem neměl žádně zkušenosti. A ani po 2 týdnech v dílně ze mě stolař není. Jsem spíše zvědavec fušující skoro do všeho 🙂 Ale když má člověk okolo sebe správné lidi, může dělat skoro vše. Třeba vytvořit úplně nový typ nábytku